Maraton pod 3h díl II - cesta je cíl

Maraton pod 3h - cesta je cíl

Maraton pod 3 hodiny – jaro ve znamení laktátu

Konec zimy a začátek jara se jednoznačně nesly ve znamení laktátu a prvních závodů. A to bych určitě rád více rozepsal.

Laktátová křivka

Abychom udělali pro úspěšný výsledek naší vzájemné spolupráce maximum, rozhodli jsme se naše snažení (ano, NAŠE - s trenérem na to nejste nikdy sami) podpořit moderním vědeckým poznáním. Byla potřeba zjistit, jak na tom opravdu jsem. 

Vždy mě zajímala laktátová křivka v cyklistice. Přiznám se ale, že bych se sám asi nikdy nerozhodl měřit ji pro běh. Zpětně (po absolvování testu) musím uznat, že by to byla chyba. 

Měření jsem absolvoval v laboratoři Vital Praha. Šlo o kompletní balíček Laktátová křivka + EKG + Analýza techniky běhu a došlapu (balíček je dostupný na Runature.cz). 

Samo o sobě je vyšetření laktátu celkem sranda (jde o čtyřminutové intervaly na pásu v určité rychlosti, mezi kterými se odebírá krev z ušního lalůčku). Jelikož jsem v minulosti absolvoval spirometrii na FTVS, ocenil jsem, že narozdíl od toho, se při laktátovém měření nejde do totálního „mrtva“. Příjemným bonusem je pak i tělesná analýza, EKG (výsledky EKG vyhodnotí spolupracující kardiolog a díky tomu má člověk jistotu, že jeho srdce při výkonu pracuje jak má, což by měl vědět každý sportovec!) a možnost rozebrat techniku běhu. 

No a bylo to… s trenérem jsme konečně měli tvrdá data pro další rozvoj mé výkonnosti!

Psychický aspekt vyšetření

Musím říct, že výsledek mě mile překvapil. Měl jsem pocit, že jsem na tom hůř, než ve skutečnosti jsem. Několikrát jsem si zkoušel zaběhnout desítku a neustále se motal kolem hranice 40 minut a když už se mi povedlo osobní rekord posunout, bylo to vždy o pár vteřin. Teď jsem nicméně dostal důkaz, že problém může být lehce v hlavě a že by to chtělo se při závodech více zmáčknout.

Trénink tedy probíhal dál bez větších komplikací a zároveň se tou dobou začal otevírat závodní kalendář a Šmity, můj trenér, mi samozřejmě toto koření tréninku nechtěl upřít. 

Lívanec – Stromovka

Sezónu jsem tedy dle plánu otevřel na Lívancovém běhu. Počasí super a konkurence malá a to bylo přesně to, co jsem na úvod sezóny potřeboval. 

Závod na dvě míle, dva okruhy ve Stromovce. První kolo běžím takticky na druhém fleku. Fouká. Druhé kolo jsem rád, že jsem rád. Vymění se běžci na prvním místě, ale já dobíhám druhý tak či tak. A to samozřejmě loudí úsměv na mých rtech. 

Čas byl sice neslavný, ale stále se mi snažilo zrychlovat. Takže tak, jak to má být.

Půlmaraton Vaše Liga

Jako vhodný tempový trénink jsem dostal doporučení na zimní půlmaraton v rámci Vaší Ligy. Nebylo co řešit. Byla potřeba vyzkoušet maratonské tempo, a tak jsme k tomu i přistupovali. To pro mě byla novinka. Dřív, když jsem šel na nějaký závod, snažil jsem se běžet, jak nejlépe to šlo. Teď  jsem měl kromě svých svalů používat i hlavu. Na druhou stranu, půlmaraton v tempu 4:15 byl blízko mého maxima 1:28:53. 

V každém případě to byla příjemná změna, člověka to zbaví toho předzávodního stresu. 

Závod jsem odběhl, jak jsem měl, v čase 1:29:14 a řekl bych, že celkem v pohodě. Ale představa běžet ještě jednou tolik takto rychle se mi zdála lehce nereálná a ukázala, jak dlouhou cestu před sebou ještě mám.

Kbelská desítka

Třetí závod, to už bylo jiné kafe. Tradiční otvírák sezóny a navíc na desítce. Shodou okolností jsem ho běžel i v přípravě na původní přípravu na “maraton pod 3” v březnu 2020 v čase 41:35. Letos to byla trochu jiná situace. 

Cítil jsem se fakt dobře (ale je potřeba říct, že tomu tak bylo i v roce 2020 :-))) a tajně jsem doufal, že bych svůj osobák 39:45 mohl atakovat. Dorazil jsem trochu později, proto jsem se nestihl dostat na startu víc dopředu, ale příjemné počasí a atmosféra mě držely v klidu. Vnímal jsem, že právě ten klid a rozvaha jsou velmi důležitými prvky. 

Bolelo to dost, jak už to na správné desítce chodí. Několikrát jsem si během závodu vzpomněl na svůj laktátový práh, když už jsem měl pocit, že nemůžu :-))). Ale běželo se mi dobře!

Po proběhnutí cílem jsem zjistil, že můj nový osobák jsem posunul skoro o minutu na 38:34. Musím si přiznat, že mě to naplnilo určitou euforií, až jsem se sám sobě divil. Pocit dobře odvedené práce a důvěra, že cesta je správná.

Vaše Liga - 5km

Dále byl na řadě lehce svižnější závod a to opět na Vaší Lize. Tentokrát pětka. 

Jsem zvyklý běhat tam desítky a když máte běžet polovinu něčeho velmi nepříjemného, tak se na to musíte snad i těšit. Tak jsem se těšil! 

Počasí už ryze jarní, stejně jako nálada a světe div se, zase osobák!! 18:02!! Bez komentáře.

Sportisimo Prague ½ maraton

Další závod byl už velmi ostrý test. Tady zněl úkol jasně – běžet naplno. 

Počasí se trošku zhoršilo, ale nálada určitě ne. Tradičně jsem se před startem necítil úplně fit, ale až doteď to vypadalo vše dobře, tak proč by to mělo být jinak. 

Hned od startu trošku svižněji, ale foukalo hezky do zad, tak proč by taky ne! Tempo 3:50 se mi poměrně dařilo držet i dál a čekal jsem, co se stane. 

U „mánesáku“ jsem tam šoupnul plánovaný gel, abych si udržel energii. 

V tunelu přišel klasický tunel i pro psychiku, ale to už se blížil cíl. 

A výsledný čas?! 1:21:55 mi přímo vyrazil dech. V závodě dle Garminů padl i můj osobák na 10 km a to 38:23…  Začal jsem věřit všemu… 

Hned další týden jsem si dal malý kros „Běh Jarní Dražovkou“ ze seriálu Brdský běžecký pohár, kde nemá cenu se moc rozepisovat. Závod mi nesedl a je třeba říct, že mě vrátil na zem. 

Nymburský půlmaraton

Půlmaraton v Nymburku byl posledním závodem před dnem D. Zároveň s ním přišla i poslední možnost vyzkoušet si maratonské tempo. Byl jsem dost zvědavý,  jak se bude pocit z tohoto závodu, když jsem za sebou měl tolik nových zkušeností a tréninkových běhů, lišit od pocitu z půlmaratonu v únoru (v rámci Vaší Ligy). 

No a překvapivě se zas tak moc nelišil. Opět mi představa běžet ještě jednou tolik takhle rychle naháněla spíš hrůzu a moc sebedůvěry nedodávala. 

Ale což… věřím trenérovi.

Den D – Pražský maraton Prague International Marathon cíl splněn!!! 2:59:00 !!! Euforie a pocit dobře odvedené práce.

Mít trenéra je úplně boží. To, co jsem už avizoval stále funguje a když vidím ten svůj progres, je to až neuvěřitelné. 

Musím se přiznat, že ke spoustě věcí jsem sice skeptický (což je do jisté míry výsledkem mého dřívějšího trenérského nevedení a samotrénování), Šmity mě ale celkem jistě a nenásilně otáčí na svoji víru. 

Třeba například mě přesvědčil o tom, že kdybych neměl své závodky o půl číslo menší než by měly být, že by mi dodatečná váha čtyř nehtů, které bych na noze měl a teď nemám, na rychlosti nic neubrala. To velmi oceňuji. 

Navíc jsem vždy tak trochu závodil na vodu a chléb, a teď se nebojím říci, že jsem se úspěšně zapojil do programu “Tuningu krve” a mojí snídani teď rozšířil vitamín C, zinek, železo, D3, Omega 3, a vyzkoušel jsem i účinky Argininu a Macy (hořčík jsem zobal už dřív, kdyby chtěl někdo namítnout, že mi tam něco chybí). 

Také jsem výrazně upravil jídelníček co se týče příjmu bílkovin v podobě proteinu jako alternativu k svačině. Jsou to možná drobnosti, ale mám pocit, že do celkové skládačky vše zapadá, jak má a cítím se skvěle. 

Jako by má výkonnost neměla strop!! Ale ona má… a já do něj určitě brzo narazím :-)). 

Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem snad neměl tak jasný a předem daný cíl. Zpětně mi přijde, že vlastně nejzábavnější byla celá ta cesta a to finále byla jen taková pomyslná třešnička na dortu. 

Tak hodně zdaru všem, které podobná cesta čeká!