PODZIMNÍ BĚHÁNÍ POD ROUŠKOU díl I. - Marie Zelená
PODZIMNÍ BĚHÁNÍ POD ROUŠKOU díl I.
Běháte, odpočíváte, léčíte se, nebo jen musíte čekat až uplyne karanténa?
Tento typ podzimu zdá se mi poněkud nešťastný. A nejen mě. Nám všem.
Když už se nám podařilo tak nějak dostat do aktivního závodního módu a společenských událostí v podobě tréninků, výběhů nebo i soustředění, zase nám přiskřípli tipec. Podzim je pro běžce sice znamení odpočinku a změny tréninkového režimu, ale pro nás, kteří se od jara těšíme na závodění na skialpech a běžkách znamená podzimní období důležitou přípravu na pohyb v chladnějších podmínkách.
Covid sem, covid tam
Sama jsem spíše tréninkový než závodní typ a každodenní pohybová aktivita je pro mě jak fyzický, tak duševní balzám. Takže nějaká karanténa to byl trest století. Se samotným covidem taky extra zábavné, ale naštěstí ani extrémní chvilky zrovna nebyly, když opomenu týden bez chuti a čichu, kdy jsem k partnerově pobavení s „chutí“ zblajzla olomoucké syrečky nebo bez problémů do sebe vyklopila jindy nepoživatelné koloidní železo :D na náladě mi rozhodně ale nepřidalo, že si nemůžu vychutnat milovanou čokoládu nebo voňavou kávu. V podstatě, kdybych to měla shrnout, nemoc mi vůbec nic nedala, a co mi vzala, se dozvíte v následujících řádcích.
Když je všechno vzhůru nohama
Návraty zpět do pohybu mi už po týdnu připadaly, že budou bez větších problémů. Cítila jsem se poměrně dobře. Tedy do doby, než jsem se po prvních 10 km vracela jako spráskaný pes. Po 5 km to bylo mnohem příjemnější. Znamenalo to ubrat. Co jsem opravdu netušila, tak to neznamenalo ubrat první týden, druhý a pak směle dál. Realita byla taková, že i po 5 týdnech jsem byla stále na začátku. Na tohle opravdu není nikdo připravený. Touha přiblížit se v letošním roce k naběhaným 4000 km se začala rozplývat jak pára nad hrncem.
V čem byl v mém případě největší problém?
Jednoznačně v regeneraci a únavě. Zatímco nějakou psychickou únavu, nebo potřebu více spánku jsem během/po nemoci téměř nezaznamenala, ta fyzická-svalová po každém aktivnějším pohybu byla opravdu nepříjemná. Vaše tělo najednou nestíhá regenerovat a svalovou únavu hromadí. Výsledkem je nejen šílená tepovka, která na vás křičí ze všech chytrých tréninkových aplikací a nařizuje vám odpočinek, ale taky strašná beznaděj a zoufalost z toho, že nemáte situaci pod kontrolou. Několik týdnů nezvládáte ani polovinu toho, co předtím. Do noty tomu hraje rozhodně taky stres a všechny ty věci okolo, které způsoboval strach o ty nejbližší, zaměstnání a celková společenská situace a nálada. No a ruku na srdce, taky privátní someliérský kurz, který jsme doma zahájili skoro všichni (a kdo říká, že ne, ten ještě ted dopíjí výborné letošní Svatomartinské :) večerní „dvě deci“ asi všemu dodaly korunu.
Jak z toho teď ven?
V první řadě se musím přestat vztekat nad tímto sportovním nezdarem a smířit se s tím, že prostě všichni ostatní budou mít na STRAVě vyvěšené korunky a pohárky z virtuálních půlmaratonů a maratonů a já tam plcnu jeden den 3 km s „kouskem“ zpevňovací tabaty, druhý den si troufnu na 6 km, další ranní jógu, odpolední jógu, a pak 10 km procházku apod. Prostě se teď chvíli budu řídit heslem, nemusí pršet, stačí když kape a s výrazem očekávání hyponotizuji ranní, noční i denní tepy a snažím se trošku na tu rekonvalescenci vyzrát. Beru za vděk i procházky do lesů a kopců, nebo několikadenní výlety s batohem po českých horách.
Chybí mi také aktivní regenerace, na jakou jsem byla dříve zvyklá i několikrát do týdne v podobě sauny a bazénu (vzala s vládními nařízeními bohužel za své). Na kolo už vládne taky dost zima a rozhodně mě nějaké prochladnutí jako bonus neláká. Tady je asi částečně zakopaný pes. Jsme omezeni výběrem/nabídkou. Beru to jako výzvu a podnět k tomu být více kreativní. Ve vzniklém volném čase přemýšlím nad prospěšnými a jednoduchými tréninky, hledám v mapě nové trasy a vytvářím si své malé osobní výzvy (běžecké i neběžecké), které bych do konce roku chtěla zvládnout. A když už nemůžu plně regenerovat pohybem, jde to i jinak.
Víte, co jíte?
A víte, že i jídlo regeneruje? A jak. Podzim je doba, kdy je dobré si vybudovat základ zdraví a pevné imunity na zimu. Anebo v mém případě podpořit rekonvalescenci a návrat do plnohodnotného tréninku. Teď se opravdu nevyplatí šetřit na kvalitních potravinách, a především sezónním ovoci a zelenině. Zkusme to, co ušetříme za návštěvu fitness center a saun investovat do dobrého jídla a vitamínů. Takový poctivý hovězí vývar dokáže divy, pro mě je to neopomenutelný životabudič. Čaj z lipových květů nebo čerstvě nasbíraných šípků. S medem. Teplá koupel s lahví Luhačovické Vincentky je super na ucpané dutiny. Rozhodně Vám tu nebudu vypisovat týdenní jídelníček, vždyť to dobré jídlo nám zůstalo ještě jako jedna z mála radostí, kterými se můžeme těšit. Pokud ale máme pocit, že naší běžnou stravou vitamínů a minerálů nedodáváme tolik, kolik během a po prodělání onemocnění potřebujeme, určitě je dobré zvolit i vhodné doplňky stravy. Škála nabídky výživových doplňků na trhu je nepřeberná a ne vždy cena určuje kvalitu přípravku. Výživoví poradci, zkušení běžečtí kamarádi určitě poradí ověřené přípravky, které vám sednou na míru a podpoří jak regeneraci, tak imunitu. No a v neposlední řadě dbejte na pitný režim, to je základ, který se v chladnějším počasí hodně zanedbává.
Závěrem první části podzimního rouškoběhání popřeji poklidné dny bez stresů a nemocí. Pořád ještě máme přírodu a možnost pohybu a v následujícím díle se blíže koukneme na vhodný trénink a aktivity, jak v domácích podmínkách, tak v těch outdoorových ????
